Povídka o tom, co se dělo v socialistickém Československu v den, kdy generál Pinochet porazil komunisty v Chile…
Byl to běžný den. Obyčejné úterý, v normalizačním Československu. Lidé v klidu pracovali. Vše šlo, jako vždy. Většina lidí neřešila nic, kromě toho, že snad už bude brzo víkend a pojede se na chatu. Tam měl člověk klid. Nemusel nic moc řešit. Jen v tisku stále řešili možnou kontrarevoluci v Chile a soudružsky podporovali prezidenta Salvadora Allendeho…
Kromě veřejně deklarované podpory v tisku, televizi a rádiu, kde se herci, politici a další předháněli v tom, jak podpořit socialismus v Chile, se toto téma probíralo i po hospodách a vinárnách, ovšem už ne tak horlivě. Spíše se fandilo tomu, že by se mohl socialismus v Chile zhroutit, ať už jakoukoliv cestou…
Toho večera to bylo i téma v jedné z brněnských vináren, kde se pravidelně potkávala parta lidí, promíchaných z různých sociálních sfér, toho času však v podstatě všichni dělníci. Patřil mezi ně sochař, který odmítal působit na poli socialistického realismu, a tak se stal dělníkem v cihelně. Právník, který nepodepsal souhlas se vstupem vojsk. Mlíkař, který seděl už v 50 letech a zbyla mu už jen práce ve fabrice a další a další. Žádní disidenti, prostě jen ti nepohodlní, kteří prostě nedělali karieru po roce 68. Dále tam bylo i několik obyčejných dělníků…Mezi nimi byl i Milan, původem buržoazní, tudíž dnes také dělník. Doba už však nebyla tak drsná, jako v někdejších 50. letech a tak si mohli v klidu povídat, ovšem i s vědomím toho, že někdo z nich samozřejmě práská…budiž, stejně jim už nebylo co vzít a zakázat…
Milan přišel do révy a už na něj pár kamarádů čekalo. Sedl si dal si dvě deci, a začala debata. Po klasickém fotbalu, ženských se stočila k politice. Řešila se samozřejmě Chile. Chlapi se hádali, o tom, jaký asi bude vývoj…
Právník povídá, že Chile je ztracená, že už ji komunisti nepustí. To mlíkař zase popíral, s tím, že to amíci nemůžou dopustit. Až se ke slovu dostal Milan. Ten se napil a řekl:
„Souhlasím s mlíkařem. Amíci to nepustí. Nějakej generál to tam vezme do ruky a bude vymalováno“!
Všichni ztichli a radši přešli s debatou zpátky k fotbalu…Tak to šlo až skoro do 3 hodin do rána…Pak se všichni rozešli domů…
Milan se rozhodl jít rovnou do práce do cihelny, protože mu stejně za dvě hodiny začínala šichta, tak si řekl, že se prospí ty dvě hodiny tam. Došel na bránu, kde však čekalo auto, z toho vylezli dva muži, zeptali se jej na jméno a následně, když jim jméno potvrdil, mu řekli ať nasedne a odvezli jej do Stb v Brně. Tam následně začal výslech…
Napřed se Milana ptali, kde v noci byl a co tam dělal, jak kdyby nevěděli, že seděl ve vinárně a bavil se o politice…
Milan jim v klidu odpověděl:
„Soudruzi, předpokládám, že to víte, takže ano, byl jsem ve vinárně a mluvil jsem o politice!“…
Stbáci ze zeptali, o čem konkrétně?
Milan jim v klidu odpověděl:
„To asi také víte, ale klidně to řeknu znovu, řešilo se Chile, tak jak se řeší v tisku, televizi, rádiu“….
Stbáci se zeptali, co všechno říkal?
Milan jim v klidu odpověděl:
„Tož to předpokládám taky víte, řekl jsem, že Allendeho režim padne“…
Načež jeden z Stbáků prudce vyskočil a zakřičel:
„Co tedy víte o kontrarevoluci v Chile?!“
Milan se zarazil, zakašlal a zeptal se:
„O čem“?
Stbák se nedal a znovu zařval:
„Co tedy víte o kontrarevoluci v Chile?!“
Milan se zeptal:
„A jak to myslíte?“
Stbák zařval
„Jen se nedělejte, už několik hodin probíhá v Chile kontrarevoluční puč vojenské chunty pod vedením generála Pinocheta!“ Soudruh prezident Allende je mrtvý! Padl hrdinsky v boji v prezidentském paláci v Santiagu de Chile“! Co o tom víte“?!
Milan se nadechl a jasně odpověděl:
„Soudruzi, odhalili jste mě, je to tak, já to tady celý z brněnský vinárny řídím“!
Nastal poprask, Stbáci se začali překřikovat a hádat, Milan se začal smát. Dostal pár facek a zavřeli ho na celu. Asi po hodině ho naložili do auta a odvezli ho za město, tam mu zase namlátili, nechali ho tam a odjeli…Milan se pak cca 20 km od Brna dostal stopem do města, přišel do práce a zjistil, že má od šéfa neomluvený pracovní den. U doktora mu řekli, že mu nemohou dát zdravotní volno, a nakonec musel šichtu v náhradním termínu napracovat…
V televizi, tisku a rádiu, zatím politici, herci, sportovci a spol, spílali vojenské juntě a generálu Pinochetovi za převrat…
O dvacet let později, v září 1993, kdy už bylo po revoluci, se Milan rozhodl, že si nechá, pokud existuje, najít spis v archivech, který na něj Stb vedla, chtěl zjistit, kdo na něj těch dvacet let práskal a taky kdo na něj té osudné noci prásknul, to, jak předpověděl, že socialismus v Chile padne…
Poslal si žádost na příslušný úřad a nakonec, když dostal povolení, s tím, že spis nebyl zničen, jel do Pardubic, kde se v archivech spis na něj nacházel…
Listoval tím spisem a žasnul, co všechno na něj bylo ve spisu uvedeno, do nejmenšího detailu. Až došel ke dni 11.září 1973…Tehdy jich bylo ve vinárně 12…Měl podezření na „právníka“, ale ten to nebyl…Milan si pročítal spis, až došel k odstavci, kde bylo uvedeno, kdo Stb informoval z oněch dvanácti kamarádů…Milan se zarazil, zapotil a udělalo se mu zle…
Ve spise stálo jméno a příjmení jeho bratra…
Milan zalapal po dechu, spis zavřel a odešel do nádražní restaurace, kde se následně opil…Nakonec se probral v Brně na železničním nádraží, kde se opil znovu, sledujíce v televizi, jak se v Rusku a v Moskvě koná vojenský puč, a městem se prohání tanky…
Milan se zarazil ohlédl se kolem sebe a zakřičel na celou hospodu:
„Brácho, vole, doufám, že to stihneš nahlásit“ a rozesmál se…
Jeho bratr byl už ale tři roky po smrti…
—————————————————————————————————————————————————————————————
Povídka je z chystané povídkové knihy „MittelEuropa má láska“, která vyjde příští rok 2024 v nakladatelství Naštvané Matky Olomouc:
Autor: TGM, 11.9.2023
Podpořte nezávislou originální žurnalistiku!
Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus!
Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500
IBAN: CZ7755000000001511201888
BIC/SWIFT: RZBCCZPP
Majitel účtu / Kontoinhaber:
BulvarART s.r.o. / GmbH
© Copyright 2023
