Tož, je opravdu co slavit ?
Dva dny před státním svátkem v České republice, slaví státní svátek Rakousko. To Rakousko, které kdysi vedlo monarchii a podunajské soustátí.
Rakousko slaví státní svátek 26.10. a to v odkazu na tzv. „Österreich ist frei!“, kdy se v roce 1955 dohodlo na trvalé neutralitě a stalo se tzv. druhou republikou. Význam tohoto svátku je velký a Rakušané jej ctí. Před Hofburgem, někdejším sídlem císaře, dnes prezidenta, se noví branci stávají vojáky Rakouské neutrální armády, probíhá vojenská přehlídka a mají projevy jak prezident, tak kancléř ke stavu země. Rakušané se s neutralitou plně ztotožnili.
Slovensko 28.10. jako státní svátek neslaví, jen si jej připomínají jako jeden ze základů slovenské státnosti.
Slaví se tak hlavně v České republice, je ovšem opravdu proč slavit?
Masaryk říkal, že teď potřebuje 50 let klidu, aby se republika rozvinula. Jenže ČSR nebyla jen zemí Čechů a Slováků, ale tady Moravanů, Slezanů, Němců, Rakušanů, Maďarů, Poláků, Rusínů, židů…
Německy mluvící obyvatelstvo se s první republikou nikdy plně nesžilo, dohady o autonomii a jejich postavení ve státě, tak nakonec vedly k Mnichovu 1938, podobně na tom byli Maďaři, nebo i Rakušané na Moravě.
První republika ČSR i první republika Rakouska
20 let republiky mezi dvěma světovými válkami nestačilo a svět si šel svojí cestou, bez ohledu na to, co chtějí lidé v ČSR, podobně dopadlo Rakousko, jako republika, když jim v noci před „anšlusem“ nacistického Německa, odmítli pomoci jak v Paříži, tak v Londýně, protože prý „jste přece taky Němci“, tak se s Hitlerem dohodněte. Konec první Rakouské republiky, bylo jen předzvěstí konce první republiky ČSR. Když před tím varoval tehdejší prezident Rakouska Wilhelm Theresia Miklas (jeho otec, a děd byli původem Češi) který chtěl aby ČSR a Rakousko proti Německému nacismu postupovalo společně, byl tehdejším prezidentem Benešem odmítnut, že „už nebude žádné područí od Rakušanů“...(mimochodem 9 z 12 prezidentů Rakouska, pocházelo původem z Čech a Moravy)
Dopadlo to tak, že v roce 1938 zmizelo z mapy střední Evropy Rakousko, a v roce 1939 zmizelo už tehdy okleštěné Česko-Slovensko. Vzniklo naopak Slovensko, které bylo plně závislé na III. říši. Všechny tyto tři státy na II. světové válce jasně prodělaly, ekonomicky, společensky, politicky.
Most mezi Západem & Východem
Po II. světové válce, chtěl mít prezident Edvard Beneš obnovené ČSR jako most mezi západem a východem. To, co si Beneš myslel, že vyjedná jak v Moskvě, tak v Londýně a Washingtonu, se nakonec podařilo Rakušanům, kteří se díky „neutralitě“, tímto mostem stali. Do Vídně se jezdilo jako do „města na Dunaji“, kde se mohlo jednat napříč světovými politickými bloky. Západ zde jednal s východem a Rakousko tím politicky, společensky a ekonomicky bohatlo.
Mezitím se Československo vydalo plně na cestu komunismu a socialismu, na venkově rozorali meze, znárodnění továren, soukromých firem, sedláckých statků, vyhnala se inteligence po roce 1948, nebo se popravovala. Lid převzal přes Komunistickou stranu veškerou moc…
Rok 1989 a následný střední Evropy vstup do EU & NATO
Po roku 1989 kdy se rozpadnul východní blok, se následně někdejší komunistické Československo rozpadlo na dva státy. Střední Evropa se rozhodla patřit na „Západ“ a všechny státy měly snahu vstoupit do ES (dnes EU) a do NATO.
Do EU vstoupilo i Rakousko až v roce 1995, do NATO ovšem nevstoupilo, protože jeho neutralita je ústavní a 85 % Rakušanů, neutralitu podporuje.
Vznikla i V4, spolupráce států ČR, Slovenska, Maďarska a Polska, ta je dnes díky válce na Ukrajině mrtvá, kdy Česko a Polsko podporují válku na Ukrajině, kdežto Maďarsko a nově teď i Slovensko s Ficem je proti válce.
Mezitím se Rakouskou už za kancléře Sebastiana Kurze úzce bavilo jak s V4, tak hlavně s Orbánem. Tato spolupráce dnes pokračuje na bázi „Vídeň-Budapešť-Bělehrad a přidala se teď i Bratislava“.
Varšava se jasně propojila s Washingtonem a sekunduje jim i Praha. Polsko si žije svůj sen o „velkém Polsku“, kdy se snaží řešit „západní Ukrajinu“ a „pobaltí“. Praha jde v modelu „lokajů“ Washingtonu a Bruselu.
Státy „na Dunaji“, se rozhodly jít svojí víceméně suverenní cestou.
Je návrat k podunajskému soustátí řešením ?
Jak je vidět současní politici střední Evropy, jako je kancléř Rakouska Karl Nehammer, premiér Maďarska Viktor Orbán, prezident Srbska Alexander Vučič, nově dnes slovenský premiér Robert Fico se rozhodli, že budou věci řešit na „bázi spolupráce států na Dunaji“, mají odpor k pokračování války na Ukrajině, Nehammer, Orbán i Vučič se potkávají i nadále s Vladimírem Putinem. Plyn a ropa jsou pro všechny tyto státy důležité jak hospodářsky, tak pro domácnosti a ty jim dodává za přijatelné ceny hlavně Rusko, a proto vznikl i ropovod z Turecka, který je nezávislý na situaci na Ukrajině.
Tyto státy jsou si blízké, jak kulturně, tak hospodářsky a tak je několikasetletá společná státní organizace, někdejší monarchie Rakousko-Uherska předobrazem pro současnou spolupráci. Jde zároveň o blok států, který může stát v EU, bok po boku proti silnému tandemu Francie-Německo, i když vliv Paříže a Berlína je poslední dva roky eliminován tlakem Bidenova Washingtonu.
Mezitím se Praha zcela vydala do područí Washingtonu a Bruselu a spolupráce států střední Evropy se prakticky neúčastní. Česká republika se tak stala kolonií „západu na okraji“ a ztratila tak veškerou „vlastní sílu a moc v rozhodovaní věcí svých.“
ČR tak opět zvolila cestu lokajství a područí….
Autor: TGM, 29.10.2023
Podpořte nezávislou originální žurnalistiku!
Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus!
Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500
IBAN: CZ7755000000001511201888
BIC/SWIFT: RZBCCZPP
Majitel účtu / Kontoinhaber:
BulvarART s.r.o. / GmbH
© Copyright 2023
#mestankurier.info
